Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Ideální den na střední škole

4. 02. 2013 22:30:00
Do školy chodím už nějaký ten pátek, tudíž vím, jak to chodí a co bych změnil tak, aby se nám to všem líbilo a abychom do školy chodili dokonce i rádi. Jestliže budu mít někdy v příštích letech čas, půjdu s návrhem za někým vysoce postaveným.
Začneme ránem. Nejlepší je vstát s určitým náskokem, abychom všechno krásně stíhali a nemuseli bychom běhat na tramvaj. Samozřejmě s tím souvisí některé faktory – v první řadě mít správně nastavený budík (!), dále vstávat s úsměvem (tomu může pomoct třeba oblíbená stanice v rádiu či televizní kanál; dobrý nápad je zapnout si rychlou a rytmickou hudbu). Poté následuje kvalitní a vydatná snídaně, pokud možno anglického typu. Toasty, párky, fazolky, vajíčka, šunka atd. Nejlepší tečka za takovým ránem je čerstvá pomerančová šťáva. Tohle vše dodá všechnu potřebnou energii našemu tělu a hlad dostaneme nejdříve v 10 hodin. Následuje výběr správného oblečení, ve kterém se budeme cítit pohodlně celý den.
Odejít z domu včas a stihnout dopravní prostředek je dalším důležitým předpokladem úspěšného dne stráveného v dobré náladě. Cestou je ideální poslouchat živou hudbu, číst rozečtenou knihu, oblíbený denní tisk nebo si opakovat látku nadcházejícího testu. Nejhorší, co můžeme udělat, je zírat sousedovi přes rameno do jeho oblíbeného tisku. Raději si číst leták nebo starou účtenku a naučit se kódy zpaměti, než zírat. Čtení je pro nás lepší i z jiného důvodu, alespoň si nezkazíme náladu špinavým chlapem na konci vagónu nebo paní s neumytou hlavou, i přesto, že na umytí měla celý víkend, který skončil před pár hodinami. Se zpoceným chlapem bohužel nic neuděláme, i když si budeme číst tři knihy najednou. Můžeme jedině odejít do jiného vagónu nebo si do nosu nacpat voňavé ubrousky, ale takové snad nikdo nevlastníme.
Učitel by měl do třídy dorazit přibližně dvě minuty po zvonění, protože ke konci přestávky jsou stejně ještě všichni rozjevení a ne všichni jsou už ve třídě. Největší otrava je, když vyučující vchází se zvoněním – ukrutné! Nesmíme nikdo zapomenout na jednu maličkost, a tou je, že do školy chodíme dobrovolně. Podle toho bychom se měli chovat. Jistě, nemyslím tím řvaní při hodinách či chození z vyučování, kdy se nám zachce. Ale nikdo by nás neměl do ničeho nutit. Jako například do referátu, zkoušení nebo nedej bože do domácího úkolu. Všechno je na našem rozhodnutí, už dávno totiž nejsme na základní škole, kde jsme byli na šňůrkách jako loutky.
Nepochybně je důležité, aby se učitel usmíval a byl v dobré náladě po celou dobu vyučování. Ve škole je nám všem jedno, jaké kdo má problémy mimo budovu. Nepotřebujeme se dívat na unavený, otrávený, zničený či smutný výraz vyučujícího. Do školy chodíme kvůli vzdělání, ne kvůli řešení učitelova problému. Určitě se mnou budou spolužáci souhlasit, že kantor na nás přenáší svou energii. Pokud tedy vstoupí do dveří znuděná, znechucená a tichá osoba, studenti se nebudou cítit o nic lépe. Naopak když vejde učitel s úsměvem od ucha k uchu, studentům vdechne chuť něco dělat (pravda, v případě, kdy se usmívá moc a přehnaně chrlí úžasnou náladu, je to studentům spíš komické až otravné... vše přiměřeně).
Jak jsem již výše připomněl, střední škola je dobrovolná. Zastávám tento názor – v případě, že máme hlad nebo žízeň, v klidu se najíme nebo napijeme, aniž bychom byli napomínáni. Nebylo by to skvělé? Učitelka vykládá látku, studenti si dělají poznámky, sledují výuku. Přitom si ten, kdo má chuť nebo hlad, vytáhne svačinu, v klidu dál poslouchá výklad a zapisuje si. Učitelka si s sebou klidně může vzít sýrové nebo nové paprikové tyčinky, a když zrovna nemluví, ať si bez ostychu kousne. Všichni jsou najezení, napití a především spokojení.
Zkoušení by rovněž mělo být dobrovolné – je nesmysl někoho nutit do učení, pokud nechce, nemusí se učit. Jde o to, udělat látku tak zábavnou, abychom měli chuť se ji učit. Jistě, ne úplně vždy to jde, například filozofie snad nikdy zábavná být nemůže. Ale dá se pohrát s PowerPointem, připravit různé úryvky, vymyslet skupinové práce, scénky a projekty. Staré dobré rčení – Všechno jde, když se chce. Podstatné je zejména zaujmout celou třídu, ne pouze studenty v prvních lavicích.
Samozřejmě návrh, abychom nedostávali známky, ale pouze osobní hodnocení, na státní škole asi neprojde. Nebylo by to krásné? Už dost těch naprosto netrefných a trapných známek, ale konečně opravdové individuální ohodnocení...
Autor: Jakub Pavlovský | pondělí 4.2.2013 22:30 | karma článku: 7.90 | přečteno: 1202x

Další články blogera

Jakub Pavlovský

Kočkafé Freya: čtyři spící kočky, nuda a nedobrá káva

S přáteli jsme se několik týdnů chystali navštívit nově otevřenou kočičí kavárnu na pražském Žižkově. Všude na internetu bylo velké haló a samé pozitivní ohlasy a rozhovory. Proto jsme se těšili, že ochutnáme dobrou kávu a přitom se budeme mazlit s kočkami. Realita byla poněkud odlišná.

2.11.2014 v 21:00 | Karma článku: 21.47 | Přečteno: 10644 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Hana Rebeka Šiander

Recenze bestselleru „Koruna“ od Kiery Cassové

Princezna Eadlyn Schreavová z Ilei stojí před těžkým rozhodnutím, aby upevnila královský trůn, musí si v zoufale krátké době najít manžela. Dá se to stihnout za dva měsíce? To nám prozradí román „Koruna“ od Kiery Cassové.

26.7.2017 v 18:05 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 10 | Diskuse

Jan Ziegler

Izraelci a Němci se postavili ruským výtržníkům

Nechybělo mnoho a moje žena, pokladní na jednom z nejkrásnějších českých zámků – Hluboké nad Vltavou, zmáčkla nouzové tlačítko. Naštěstí stateční muži stále existují a přišli jí na pomoc.

26.7.2017 v 17:58 | Karma článku: 17.53 | Přečteno: 247 | Diskuse

Jiří Turner

Jsi s Nohavicou, nebo s Ebenem?

Marek Eben si nedávno na festivalu rýpl do hlavy státu, což nijak nepřekvapilo, neboť svou orientaci nijak netají. Jaromír Nohavica si tu a tam rýpne do ledaskoho, byť své postoje obvykle nedeklaruje, teď se ale vyfotil s Okamurou

26.7.2017 v 12:03 | Karma článku: 34.84 | Přečteno: 3165 | Diskuse

Jindřich Chmelař

Hrdost a sebevědomí - základ národa

Pokud nemá zdravé sebevědomí jedinec, neumí jednat s ostatními lidmi jinak než z pozice podřazenosti či nadřazenosti. Sebevědomí se změní na pýchu či pocit méněcennosti a hrdost se zkřiví na pohrdání nebo ponižování se.

26.7.2017 v 11:39 | Karma článku: 14.86 | Přečteno: 389 | Diskuse

Jiří Turner

Blogeři jsou banda hlupáků, pochopitelně vyjma mě

Měl bych na takové vyjádření nárok, kdybych mohl argumentovat nějakým evidentně hloupým blogem? A mohli by se oprávněně cítit dotčeni i ti autoři, kteří jindy a jinak úplně stejným způsobem paušalizují?

26.7.2017 v 9:24 | Karma článku: 15.39 | Přečteno: 573 | Diskuse
Počet článků 27 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2451
Rozhodl jsem se napsat své názory na společnost a postřehy z ní. Doplním je také různými doporučeními a zajímavostmi. Napíšu také o tom, jací jsou lidé v různých situacích v Praze a přidám k tomu pár rad, které se hodí znát.

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.