Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Výběr nejpříjemnějších míst v Praze

8. 07. 2013 17:15:00
V Praze bydlím už dvanáctým rokem. Za tu dobu jsem navštívil nespočet podniků, restaurací, barů, galerií, kin, knihoven atd. Ale ne pokaždé jsem byl spokojen. Šlo buď o chování zaměstnanců, o neuspokojivou nabídku nebo o nevzhledné prostředí. Bohužel je více míst, které nestojí za druhou návštěvu. Ale naštěstí jsou v Praze i taková místa, která jednoduše musíte navštívit znova nebo která jsou po další návštěve dokonce ještě příjemnější než napoprvé. O taková místa bych se chtěl podělit, protože si to zaslouží.

Dlouho jsem měl problém s celkem banální věcí. Chci si jen tak někde posedět, pobýt na počítači, pít oblíbený drink. Ale kam jít? Samozřejmě bych chodil pravidelně do restaurace CottoCrudo v hotelu Four Seasons, ale kdo mi proplatí ty účty? A kam bych potom zašel, kdybych chtěl něco oslavit? Po častých návštěvách by taková restaurace ztratila punc jedinečnosti. A také není normální, aby student střední školy pravidelně vysedával v pětihvězdičkové restauraci, i když navštěvuje prestižní školu v Horních Počernicích.

Jako kdyby mě slyšel někdo nahoře, objevila se nová kavárna Café Colore (Palackého 1; www.cafecolore.cz). Brzy po jejím otevření jsem musel přijít na obhlídku. Byl jsem nadšený nejen z nabídky pití a jídel, ale i z atmosféry, interiéru, lokality a především z profesionálního vystupování obsluhy. Od té doby navštěvuji Café Colore pravidelně a rád. Není to pouze kavárna, ale i restaurace se stálým i poledním menu. Polední menu jsem poprvé ochutnal teprve nedávno, protože škola mi nedovolila odběhnout si do centra na oběd. Nezazlívám jí to, alespoň jsem se měl na co těšit. Jídlo je špičkové, pan majitel rozhodně ví, co chce a také ví, jak na to. Nikdy neztratím chuť na fantastické spaghetti alla carbonara a domácí bezinkovou limonádu. Ceny, nato, že jde o kavárnu v centru Prahy, jsou rovněž skvělé a snesitelné. V Café Colore můžete také oslavit své narozeniny v salonku (v soukromí za zavřenými dveřmi), zastavit se na drink, přijít si popovídat s kamarády. Jednoduše kavárna No. 1.

Jistě, jsou i další dobré kavárny v centru Prahy, ale Café Colore je jenom jedna. Dalším místem, kde se dá posedět, přičemž máte svůj klid a pokoj od davu lidí, je Bageterie Boulevard na Národní. Dole si můžete koupit klasické bagety a jiné jídlo, nahoře je příjemné posezení s výhledem na rušnou ulici. Člověk tam cítí, že je opravdu v centru krásného města, ale zároveň má svůj klid. Nebudu vychvalovat zapečené bagety, ani ostatní nabídku, protože nejde o nic speciálního, co jinde není k dostání. Za zmínku stojí horká čokoláda nebo sezónní jahodový shake či sorbet. Největší chybu, kterou majitel této bageterie udělal, bylo odstranění zástrček. Pokud tam tedy chcete jít pracovat na notebooku a přitom přikusovat bagetu nebo srkat čaj, pořádně si notebook nabijte. Podle mě lidé, kteří bageterii navštěvovali z důvodu pohodlí práce na počítači, chodí nyní jinam. Alespoň teď máme možnost většího výběru míst.

Musím zmínit originální kavárnu Café Fra (Šafaříkova 15; www.fra.cz). Posezení v téhlé kavárně je jako sedět na mráčku. Sedíte u malého dřevěného stolečku, popijíte pravou vychlazenou malinovku z půllitru, čtete si knížku, kterou si můžete přímo v kavárně zakoupit, a nikdo a nic vás neruší. Jste to jen vy a vaše chvilka. Nabídka knih je opravdu široká. Café Fra nabízí i jídlo, ale nečekejte velké menu. Dát si můžete například toasty, panini nebo pizzu. Výběr pití je velmi uspokojující. Přijde mi, že personál kavárny je jako jedna velká rodina. K zákazníkům se zrovna tak chovají, žádné zbytečné formality. Proto se zde cítím příjemně.

Místo, kde se cítím opravdu dobře a nejde o kavárnu či restauraci, je trafika v Jungmannově ulici. Nejde o běžnou trafiku, tahle je rozhodně větší a nabídka titulů je vážně působivá. Málokde mají jak (snad) všechny české časopisy, tak i ty zahraniční. Milí zaměstnanci se na vás hloupě nedívají, když si třeba i dvacet minut prohlížíte ohromnou nabídku časopisů. Miluji kupovat časopisy, miluju vůni čerstvých stránek a jsem rád, že koupí podpořím redakci a všechny lidi, kteří na každém čísle usilovně pracují, abychom my, kupující, byli spokojeni. Dám si tu námahu a dojdu až do této trafiky, abych z ní mohl po několika radostně strávených minutách vyjít spokojený. Jsem rád, že tuto radost mohu sdílet se svojí kamarádkou, která je stejně zapálená do kupování časopisů.

Autor: Jakub Pavlovský | pondělí 8.7.2013 17:15 | karma článku: 9.05 | přečteno: 1134x

Další články blogera

Jakub Pavlovský

Kočkafé Freya: čtyři spící kočky, nuda a nedobrá káva

S přáteli jsme se několik týdnů chystali navštívit nově otevřenou kočičí kavárnu na pražském Žižkově. Všude na internetu bylo velké haló a samé pozitivní ohlasy a rozhovory. Proto jsme se těšili, že ochutnáme dobrou kávu a přitom se budeme mazlit s kočkami. Realita byla poněkud odlišná.

2.11.2014 v 21:00 | Karma článku: 21.47 | Přečteno: 10644 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Hana Rebeka Šiander

Recenze bestselleru „Koruna“ od Kiery Cassové

Princezna Eadlyn Schreavová z Ilei stojí před těžkým rozhodnutím, aby upevnila královský trůn, musí si v zoufale krátké době najít manžela. Dá se to stihnout za dva měsíce? To nám prozradí román „Koruna“ od Kiery Cassové.

26.7.2017 v 18:05 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 10 | Diskuse

Jan Ziegler

Izraelci a Němci se postavili ruským výtržníkům

Nechybělo mnoho a moje žena, pokladní na jednom z nejkrásnějších českých zámků – Hluboké nad Vltavou, zmáčkla nouzové tlačítko. Naštěstí stateční muži stále existují a přišli jí na pomoc.

26.7.2017 v 17:58 | Karma článku: 17.09 | Přečteno: 247 | Diskuse

Jiří Turner

Jsi s Nohavicou, nebo s Ebenem?

Marek Eben si nedávno na festivalu rýpl do hlavy státu, což nijak nepřekvapilo, neboť svou orientaci nijak netají. Jaromír Nohavica si tu a tam rýpne do ledaskoho, byť své postoje obvykle nedeklaruje, teď se ale vyfotil s Okamurou

26.7.2017 v 12:03 | Karma článku: 34.84 | Přečteno: 3165 | Diskuse

Jindřich Chmelař

Hrdost a sebevědomí - základ národa

Pokud nemá zdravé sebevědomí jedinec, neumí jednat s ostatními lidmi jinak než z pozice podřazenosti či nadřazenosti. Sebevědomí se změní na pýchu či pocit méněcennosti a hrdost se zkřiví na pohrdání nebo ponižování se.

26.7.2017 v 11:39 | Karma článku: 14.86 | Přečteno: 389 | Diskuse

Jiří Turner

Blogeři jsou banda hlupáků, pochopitelně vyjma mě

Měl bych na takové vyjádření nárok, kdybych mohl argumentovat nějakým evidentně hloupým blogem? A mohli by se oprávněně cítit dotčeni i ti autoři, kteří jindy a jinak úplně stejným způsobem paušalizují?

26.7.2017 v 9:24 | Karma článku: 15.39 | Přečteno: 573 | Diskuse
Počet článků 27 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2451
Rozhodl jsem se napsat své názory na společnost a postřehy z ní. Doplním je také různými doporučeními a zajímavostmi. Napíšu také o tom, jací jsou lidé v různých situacích v Praze a přidám k tomu pár rad, které se hodí znát.

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.