Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Příjemně strávený čas v Monaku

31. 10. 2013 8:00:00
Monako je fascinující místo v každém období. Z toho důvodu mi nápad strávit víkend v malém státečku na konci hlavní sezóny vůbec nepřišel špatný. Naopak, alespoň se nás netýkalo uhýbání se davům lidí.

Moře je tak blízko, že do něj jednoduše musíte vlézt. Plavání v moři byla po ubytování se v hotelu a převlíknutí první věc, která musela být uskutečněna. Jenom pro upřesnění, v Praze bylo v té době deset stupňů, takže slunce, moře, chlazené pití, pěkní lidé a další jedinečné věci nás naprosto pohltily. Nezanedbatelnou část dne nám zabralo opalování se, a to buď na veřejné nebo na soukromé hotelové pláži, kde hosty i obsluhují. Na něco takového bych si určitě dokázal rychle zvyknout.

Do mého kufru se omylem nedostala taková maličkost – žabky. Nabízela se možnost koupit si jedny na místě, ale daný obchod nebyl nikde v dohledu. Existovalo ale ještě jiné řešení – trasu z hotelu na pláž absolvovat v hotelových papučích. Když hosté v hotelu chodili v županech, proč bych se já nemohl procházet po městě v domácí obuvi?!

Podařil se nám mistrovský kousek. Pokoje jsme sehnali v hotelu Monte Carlo Bay, který má dechberoucí výhled na moře (pokud tedy nemáte pokoj s výhledem na skály...). Rovněž samotný hotel je velmi příjemný a personál je zde skutečně profesionální. V přízemí je také trafika, kde nabízejí noviny a magazíny snad ze všech zemí světa. Odnesl jsem si britskou edici GQ. V blízkosti hotelu je i stylový bar Jimmy'z. Prostor parku cestou k němu krášlí vkusná a designová fontána, jež večer barevně svítí.

Pokud jde o restaurace, ve kterých jsme obědvali a večeřeli, můžu je vřele doporučit. Výborný oběd vaří v italské restauraci přímo u hlavní pláže s výhledem na Středozemní moře. Nebylo to z hotelu daleko, pouze deset minut chůze. Ve skutečnosti je v Monaku všechno blízko. Večeřeli jsme v restauraci Le Tip Top v centru města, kde si všichni náramně pochutnali. Výběr hlavního jídla pro mě byla jasná věc již od začátku, mám rád tatarák z tuňáka a přesně to měli na jídelním lístku, dokonce mi připravili upravenou verzi s čerstvými francouzskými bylinkami. Tentokrát jsem vynechal sladký dezert, přepadla mě velká chuť na šneky (pán vedle je už měl na stole). Všechny chody doprovázelo domácí bílé víno. Doopravdy, jediné slovo, které můžu použít ke shrnutí navštívených restaurací, je spokojenost.

V sobotu večer bychom možná měli navštívit nějakou pořádnou středozemní párty a seznámit se s novými lidmi v hezkých šatech a s drinkem v ruce. Nechtělo se nám nic hledat, tak jsme se pouze prošli bosí po dlouhé tmavé pláži. Mé džíny byly vyhrnuté, ale málo... namočil jsem si je až po kolena. Vůbec mi to nevadilo. I v tak pozdní době nás hřálo příjemných 20 stupňů.

Za nejlepší zážitek musím označit vodní skútr, pravděpodobně nikdy na něj nezapomenu. Řekli jsme si, že bychom měli zažít i něco jiného než hotely, restaurace, moře, pláže a stovky luxusních vozů kolem. Za půjčovné 90 € každý z nás obdržel vlastní skútr na třicet minut. Chlápek nám pouze ukázal, kam až můžeme zajet a vysvětlil nám bezpečnostní opatření. Potom to začalo... Poprvé na něčem takovém a bez řidičáku jsem řezal vlny slané vody rychlostí devadesát kilometrů v hodině. Byla mi vážně zima, ale netrápilo mě to. Původně jsem si myslel, že půl hodina bude málo, ale bohatě to stačilo.

Když už jste v Monaku, nemůžete vynechat návštěvu slavného Monte Carlo Casino, ve kterém si každý musí zkusit alespoň hrací automat, výhra ale nepřišla. Rozhodli jsme se v tom nepokračovat, abychom neutratili peníze na jídlo a na další potřebné věci. Vedle kasina stojí nádherný a luxusní Hotel de Paris, který spolu s kasínem tvoří základnu prosperity Monaka již od poloviny 19. století. Na dlouhé vysedávání v překrásném hotelu jsme neměli čas, ale jeden drink v lobby se přeci nedá odmítnout.

Nápad strávit poslední hodiny v Monaku jinak než kamarádi (kteří se opalovali), mě nadchl. Chtěl jsem si projít město mimo přepychové centrum. Nohy mě zavedly na úžasnou terasu s výhledem na moře, do zajímavého podchodu pod domy, do úzkých uliček na kopcích, na nekončící schody, které vedly výš a výš. V těchto částech je možnost potkat běžné obyvatele Monaka a vidět jejich způsob života. Nikdo z nich neměl zaparkované Bentley ani Lamborghini před domem, nebyli oblečeni do Prady. Tito Monáčané nakupovali v supermarketu, tahali se s igelitkami, seděli na schodech nebo venčili psy. Byl jsem mile překvapen, že město není plné miliardářů předvádějících se v nejdražších autech.

Po večeři na nás před hotelem čekalo naleštěné auto, které nás dovezlo na letiště v Nice. V té chvíli bych nejraději vyndal svoji tašku z kufru a vrátil se na pokoj. Slunečný víkend ale musel skončit a my jsme se vrátili do chladné Prahy. Zůstaly mi alespoň vzpomínky, fotografie a zaschlá mořská sůl na plavkách.

Autor: Jakub Pavlovský | čtvrtek 31.10.2013 8:00 | karma článku: 9.59 | přečteno: 803x

Další články blogera

Jakub Pavlovský

Kočkafé Freya: čtyři spící kočky, nuda a nedobrá káva

S přáteli jsme se několik týdnů chystali navštívit nově otevřenou kočičí kavárnu na pražském Žižkově. Všude na internetu bylo velké haló a samé pozitivní ohlasy a rozhovory. Proto jsme se těšili, že ochutnáme dobrou kávu a přitom se budeme mazlit s kočkami. Realita byla poněkud odlišná.

2.11.2014 v 21:00 | Karma článku: 21.47 | Přečteno: 10644 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Hana Rebeka Šiander

Recenze bestselleru „Koruna“ od Kiery Cassové

Princezna Eadlyn Schreavová z Ilei stojí před těžkým rozhodnutím, aby upevnila královský trůn, musí si v zoufale krátké době najít manžela. Dá se to stihnout za dva měsíce? To nám prozradí román „Koruna“ od Kiery Cassové.

26.7.2017 v 18:05 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 10 | Diskuse

Jan Ziegler

Izraelci a Němci se postavili ruským výtržníkům

Nechybělo mnoho a moje žena, pokladní na jednom z nejkrásnějších českých zámků – Hluboké nad Vltavou, zmáčkla nouzové tlačítko. Naštěstí stateční muži stále existují a přišli jí na pomoc.

26.7.2017 v 17:58 | Karma článku: 17.09 | Přečteno: 247 | Diskuse

Jiří Turner

Jsi s Nohavicou, nebo s Ebenem?

Marek Eben si nedávno na festivalu rýpl do hlavy státu, což nijak nepřekvapilo, neboť svou orientaci nijak netají. Jaromír Nohavica si tu a tam rýpne do ledaskoho, byť své postoje obvykle nedeklaruje, teď se ale vyfotil s Okamurou

26.7.2017 v 12:03 | Karma článku: 34.84 | Přečteno: 3165 | Diskuse

Jindřich Chmelař

Hrdost a sebevědomí - základ národa

Pokud nemá zdravé sebevědomí jedinec, neumí jednat s ostatními lidmi jinak než z pozice podřazenosti či nadřazenosti. Sebevědomí se změní na pýchu či pocit méněcennosti a hrdost se zkřiví na pohrdání nebo ponižování se.

26.7.2017 v 11:39 | Karma článku: 14.86 | Přečteno: 389 | Diskuse

Jiří Turner

Blogeři jsou banda hlupáků, pochopitelně vyjma mě

Měl bych na takové vyjádření nárok, kdybych mohl argumentovat nějakým evidentně hloupým blogem? A mohli by se oprávněně cítit dotčeni i ti autoři, kteří jindy a jinak úplně stejným způsobem paušalizují?

26.7.2017 v 9:24 | Karma článku: 15.39 | Přečteno: 573 | Diskuse
Počet článků 27 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2451
Rozhodl jsem se napsat své názory na společnost a postřehy z ní. Doplním je také různými doporučeními a zajímavostmi. Napíšu také o tom, jací jsou lidé v různých situacích v Praze a přidám k tomu pár rad, které se hodí znát.

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.