Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Paříž je vždy dobrý nápad

27. 11. 2013 13:00:00
Audrey Hepburn rozhodně věděla, co říkala. Paříž je vhodné navštívit v jakémkoliv období, ať už je jaro a v zahradách Palais-Royal kvetou stromy, či v zimě, kdy na Avenue des Champs-Élysées svítí vánoční výzdoba.

Ve chvíli, kdy mi přišel email s pozváním do Paříže, jsem měl sbaleno. Stačila mi menší taška, mé výlety se většinou pohybují kolem dvou tří dnů, je to naprosto vyhovující. Člověk neztrácí čas zbytečnostmi a přitom stihne vše, co chce (samozřejmě, naplánuje-li si to předem).

Volba hotelu byla jasná od začátku – Hotel Keppler (10 Rue Kepler) v podstatě jednu ulici od slavné Avenue des Champs-Élysées, odkud je možné dostat se prakticky kamkoliv v Paříži. Hotel Keppler je luxusní a designový boutique hotel, který je zároveň velmi útulný a rodinný. Všichni od recepčního přes portera až po pokojské jsou stoprocentně profesionální a diskrétní. V Paříži bych nechtěl bydlet v jiném hotelu.

Po vybalení zajděte do největšího Louis Vuitton obchodu na světě, v němž najdete vše, na cokoliv si vzpomenete. Neříkám, abyste tam šli nakupovat a utratili veškeré úspory na auto a dům, ale měli byste zažít tu atmosféru, jakou jinde nezažijete. Je to doslova mašina na peníze, denně butik na Champs-Élysées navštíví (a nakoupí tam) až sedm tisíc lidí. Nezajímají-li vás kabelky, kufry, náramky a další sortiment známého jména, vyjeďte alespoň do posledního patra tmavým výtahem, ve kterém nevidíte ani ň, kde je výstavní sál. Já jsem si prohlédl výstavu současných rumunských autorů. Z oken je překrásný výhled do všech světových stran. Vstup zdarma.

Naproti najdete obrovskou Sephoru, taky stojí za to jenom si ji projít. Mají tam snad všechny parfémy a kosmetické značky. Lidé tam ale nechodí jenom kupovat, chodí se tam nalíčit (sami nebo od kosmetiček), upravit vlasy, navonět se. Kdybych neznal Sephoru, myslel bych si, že jsem na nádraží – davy lidí, nedalo se ani procházet mezi regály. Zajímavý zážitek.

Po zhlédnutí módy a krásy na hlavní třídě bylo fajn navštívit i kulturu, taxík mě dovezl do příjemné čtvrti Montmartre, konkrétně před Sacré-Cœur. Chrám je vidět z různých částí města, nejen proto, že je z bílého kamene. Udělal jsem si rychlou prohlídku zevnitř, nafotil interiér a přispěl na sbírku chrámu. Když jste jako já jedli naposledy na letišti, je namístě sednout si do jedné z restaurací na náměstí vedle Sacré-Cœur. Nohy mě zavedly do restaurace Chez Eugéne, příjemného a stísněného podniku (na Montmartre jsou podle mě všechny podniky stísněné). Posilnila mě pouze chutná zeleninová polévka s bagetou a sklenka růžového vína. Další francouzské chuťovky mě teprve čekaly.

Další zastávkou byla Avenue Montaigne v těsné blízkosti ukázkových vánočních stánků na Champs-Élysées. Na této Avenue se nacházejí ty nejdražší butiky nejen Paříže. Jednoduše jsem musel navštívit a vdechnout "vůni" pařížské smetánky a kvality. Luxus nebylo jediné lákadlo Avenue Montaigne, pro mě byla priorita moje večeře v restauraci Avenue (41 Avenue Montaigne). No možná luxus v tom trochu přeci jen byl, protože výhled na velký dům Dior nemá jen tak obyčejná restaurace. Večeřel jsem mou oblíbenou bílou rybu – mořského ďasa – a pil prosecco.

Druhý den byl zasvěcený prohlídce Paříže, které začátek se odehrával v daleké moderní části La Défense (kam se dá dostat buď vlakem A nebo žlutou trasou metra). Skutečně dechberoucí je pohled zespoda na Grande Arche, která se mi ani nevešla na fotografii. Z moderní části se dostanete jednoduše zpět na Place Charles-de-Gaulle, kterému trůní Vítězný oblouk. Za několik euro si stejně jako já můžete vyjít ukrutné točité schody a zažít nezapomenutelný výhled na hlavní město.

Rozhodl jsem se jet ještě jednou na Montmartre, chyběla mi fotografie. Stalo se mi to ale osudným. Při pouliční hře mě vychytralý pán připravil o 25 euro, které byly v mém rozpočtu určené na další památky. Doteď nechápu, jak se to stalo, každopádně se tomu stále směju. Absurdní! Po takovém zážitku bylo vhodné navštívit něco klidného a krásného. Pařížská opera a Palais Garnier nedaleko od Louvru je správná volba. Myslím pouze budovu samotné opery, ne představení (na to je třeba myslet alespoň tři měsíce dopředu). Shrnutí zážitku jedním slovem – wow! (s otevřenou pusou). Neuvěřitelně pěkná budova, fascinující interiér a každý detail. Opravdu důležitý jsem si připadal na hlavním balkóně s výhledem na Avenue de l'Opera, která vede přímo k Palais-Royal a Louvru, což byla má další zastávka.

Sbírky Museé du Louvre jsem si prohlédl již při mé první návštěvě. Vidíte-li Louvre podruhé či potřetí, stačí vám pouze vyfotit se před pyramidou a jít dál. Dál znamená Centre Georges Pompidou, k němuž se dostanete pěšky po Rue di Rivoli. V centru můžete strávit celý den, aniž byste museli vycházet. Vevnitř jsou totiž výstavní prostory, knihovna, muzeum moderního umění, obchody, kavárny, kinosály a restaurace na střeše centra se skvělým výhledem.

Postupem času na mě přišla únava, proto jsem si dopřál sklenku nejstaršího francouzského champagne Ruinart v decentní hotelové restauraci Costes (239 Rue Saint-Honoré). Doporučuji zakoupit si také jedno z CD s originální lounge hudbou namixovanou přímo pro hotel Costes.

Po zotavení sklenkou šampaňského byl čas na večeři. Tentokrát jsem si rezervoval úžasné místo při okně s výhledem na Eiffelovu věž v restauraci Chez Francis (7 Place de l'Alma). Na mém stole se postupně objevily tři druhy ústřic a později výborný hovězí tartare s domácími hranolkami, celé doprovázené spravně vychlazeným rosé. Po večeři mi zůstalo ještě trochu energie, proto jsem se ji rozhodl využít na vyhlídku z velkého kolotoče stojícím na Place de la Concorde. Pěkný zážitek, po kterém následovala jen a jen postel.

Poslední den zbyl čas na vyfocení Eiffelovy věže z nábřeží, napsání vzkazu na zeď tunelu, kde zahynula Lady Diana, ochutnání velké palačinky v jednom ze stánků podél celé spodní části Champs-Élysées a nakoupení macarons v Ladurée pro rodinu. Poté mě již čekal pouze odvoz na letiště a návrat do Prahy.

Autor: Jakub Pavlovský | středa 27.11.2013 13:00 | karma článku: 7.85 | přečteno: 668x

Další články blogera

Jakub Pavlovský

Kočkafé Freya: čtyři spící kočky, nuda a nedobrá káva

S přáteli jsme se několik týdnů chystali navštívit nově otevřenou kočičí kavárnu na pražském Žižkově. Všude na internetu bylo velké haló a samé pozitivní ohlasy a rozhovory. Proto jsme se těšili, že ochutnáme dobrou kávu a přitom se budeme mazlit s kočkami. Realita byla poněkud odlišná.

2.11.2014 v 21:00 | Karma článku: 21.47 | Přečteno: 10644 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Hana Rebeka Šiander

Recenze bestselleru „Koruna“ od Kiery Cassové

Princezna Eadlyn Schreavová z Ilei stojí před těžkým rozhodnutím, aby upevnila královský trůn, musí si v zoufale krátké době najít manžela. Dá se to stihnout za dva měsíce? To nám prozradí román „Koruna“ od Kiery Cassové.

26.7.2017 v 18:05 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 10 | Diskuse

Jan Ziegler

Izraelci a Němci se postavili ruským výtržníkům

Nechybělo mnoho a moje žena, pokladní na jednom z nejkrásnějších českých zámků – Hluboké nad Vltavou, zmáčkla nouzové tlačítko. Naštěstí stateční muži stále existují a přišli jí na pomoc.

26.7.2017 v 17:58 | Karma článku: 17.53 | Přečteno: 247 | Diskuse

Jiří Turner

Jsi s Nohavicou, nebo s Ebenem?

Marek Eben si nedávno na festivalu rýpl do hlavy státu, což nijak nepřekvapilo, neboť svou orientaci nijak netají. Jaromír Nohavica si tu a tam rýpne do ledaskoho, byť své postoje obvykle nedeklaruje, teď se ale vyfotil s Okamurou

26.7.2017 v 12:03 | Karma článku: 34.84 | Přečteno: 3165 | Diskuse

Jindřich Chmelař

Hrdost a sebevědomí - základ národa

Pokud nemá zdravé sebevědomí jedinec, neumí jednat s ostatními lidmi jinak než z pozice podřazenosti či nadřazenosti. Sebevědomí se změní na pýchu či pocit méněcennosti a hrdost se zkřiví na pohrdání nebo ponižování se.

26.7.2017 v 11:39 | Karma článku: 14.86 | Přečteno: 389 | Diskuse

Jiří Turner

Blogeři jsou banda hlupáků, pochopitelně vyjma mě

Měl bych na takové vyjádření nárok, kdybych mohl argumentovat nějakým evidentně hloupým blogem? A mohli by se oprávněně cítit dotčeni i ti autoři, kteří jindy a jinak úplně stejným způsobem paušalizují?

26.7.2017 v 9:24 | Karma článku: 15.39 | Přečteno: 573 | Diskuse
Počet článků 27 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2451
Rozhodl jsem se napsat své názory na společnost a postřehy z ní. Doplním je také různými doporučeními a zajímavostmi. Napíšu také o tom, jací jsou lidé v různých situacích v Praze a přidám k tomu pár rad, které se hodí znát.

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.