Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Pozdravy ze Sydney

16. 01. 2014 9:00:00
Rozhodl jsem se, že si udělám rok volna, než nastoupím na vysokou školu. V angličtině pro to mají zajímavý výraz „gap year“. Nabízelo se několik měst, kam bych mohl jet na delší dobu, abych si zlepšil angličtinu. Nakonec to nečekaně vyhrálo kosmopolitní australské město Sydney.

Již pár dní po mém příletu do Sydney jsem s potěšením zjistil, kolik Britů zde trvale žije nebo jen dočasně pracuje či cestuje. Mám rád Brity a také jejich nenahraditelný přízvuk. Všichni jsou příjemní a pozitivní.

Nemusím připomínat, že v Austrálii se jezdí vlevo. Pro Evropana, který nebyl ve Velké Británii, na Maltě či na Kypru, je to alespoň po několik prvních dní menší problém. Já jsem si ještě nezvykl, ale lepším se. Stále se dívám vlevo, když čekám na přechodu, a potom mě překvapí zprava projíždějící auto nebo autobus třicet centimetrů před obličejem. Rovněž chůze a eskalátory jsou opačně než u nás. Chůzi vlevo dodržují místní jenom občas, někdy chodí vpravo a případně se na chodníku spojeném s cyklostezkou vyhnou cyklistovi jedoucího podle předpisů. Každopádně bych si na to měl rychle zvyknout, hlavně kvůli své vlastní bezpečnosti.

Během prvních jízd autobusem jsem si všiml, že drtivá většina cestujících má v uších sluchátka. V Praze a jiných evropských metropolích je to rovněž běžné, ale v Sydney je takových lidí mnohem víc. Po ránu má každý rád své soukromí, v průběhu kterého se připravuje na nadcházející pracovní den. Naopak méně lidí vidím s knihou v ruce, což je například v Praze velmi oblíbená činnost zkracující čas cestování.

Sydney nabízí mnoho možností lidem, kteří mají rádi umění. První místo, kam jsem zavítal, byla Art Gallery of New South Wales ve velkém parku v centru města. Galerie se mi moc líbí, myslím, že tam budu chodit často. Každou středu je akce s názvem Art After Hours, v ten den je galerie otevřená až do 21 hodin. Jakmile vejdete dovnitř, zjistíte, že se neplatí vstupné (mimo dočasných výstav) a že tam dokonce můžete zajít i do kina. V tomto úžasném kině promítají mnoho filmů, vždy vztahujících se k nějaké výstavě. Momentálně probíhá americká výstava, a proto i všechny filmy jsou americké.

Co rozhodně v Sydney během letních měsíců nemůžete vynechat, jsou pláže. Já jsem navštívil Coogee, Bondi a Manly beach. Na další se ještě chystám. Coogee Beach je menší a možná méně oblíbená než ostatní dvě. Plno lidí je však všude, každý si přeci chce užít slunce naplno. Na co tady na místních plážích rozhodně dbají, je bezpečnost. Můžete plavat pouze v částech vyznačených vlajkami, vždy vidíte několik plavčíků se záhranářskými pomůckami a člunem, jeden z nich je dokonce v moři a upozorňuje plavce na to, že jsou již za bezpečnou zónou. Někdy je omezující být v moři na padesátimetrovém úseku se všemi, ale jde přece o bezpečnost.

Samozřejmě v každém městě je několik věcí, které vám více nebo méně vyhovují. V některých městech je toho víc, v jiných jste naopak naprosto spokojení.

V Sydney mi vadí dvě věci. První je, že místní autobusy nehlásí zastávky a tím pádem nikdy nevím, kde mám vystoupit. Ze začátku to bylo příšerné, vysloveně jsem se za sebe styděl. Obvykle se totiž v novém městě rychle zorientuju, mám mapu a naplánované trasy. Tady jsem pokaždé vystupoval někde jinde, vždy špatně.

Druhou věcí je klimatizace. Klimatizace je v mnoha případech nepříjemnou záležitostí. Venku je příjemných 30 stupňů, ale když vejdete do autobusu, vlaku, obchodu, budovy i třídy, okamžitě na vás dýchne chladný vzduch lednice. Proto i v letních měsících s sebou nosím svetr. Nejraději bych přidal i šálu nebo deku, ale to už bych vypadal opravdu divně. Pravidelně se ve třídě ptám, jestli náhodou už není čas vypnout klimatizaci. Často slyším negativní odpověď, Australané mají očividně teplotní rozdíly rádi.

Na druhou stranu je tady jedna věc, která mě vysloveně baví. Při čekání na zastávce musíte na řidiče autobusů mávat, jinak kolem vás projede a máte smůlu. To se mi také samozřejmě stalo. Jednou jsem na něj zamával pozdě, řidič sice zastavil, ale potom mi dal jasně najevo, aby se to už neopakovalo.

Jednoho dne jsem se rozhodl, že zajdu do Donor Center, kde můžete darovat krev, plasmu nebo krevní destičky. Poradili mi, abych se zaregistroval online. Asi po třech dnech mi volal jeden ze zaměstnanců centra, abych mu potvrdil termín a zodpověděl několik otázek. Hovor trval jedenáct minut, stále se učím místnímu přízvuku, proto mi některé otázky nebyly jasné napoprvé. V den odběru mi na recepci dali vyplnit dotazník a napít. Odběr dopadl podle mého očekávání dobře. Sestřičky byly velice milé a usměvavé, ale postěžovaly se na málo dárců.

Autor: Jakub Pavlovský | čtvrtek 16.1.2014 9:00 | karma článku: 8.29 | přečteno: 656x

Další články blogera

Jakub Pavlovský

Kočkafé Freya: čtyři spící kočky, nuda a nedobrá káva

S přáteli jsme se několik týdnů chystali navštívit nově otevřenou kočičí kavárnu na pražském Žižkově. Všude na internetu bylo velké haló a samé pozitivní ohlasy a rozhovory. Proto jsme se těšili, že ochutnáme dobrou kávu a přitom se budeme mazlit s kočkami. Realita byla poněkud odlišná.

2.11.2014 v 21:00 | Karma článku: 21.47 | Přečteno: 10644 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Hana Rebeka Šiander

Recenze bestselleru „Koruna“ od Kiery Cassové

Princezna Eadlyn Schreavová z Ilei stojí před těžkým rozhodnutím, aby upevnila královský trůn, musí si v zoufale krátké době najít manžela. Dá se to stihnout za dva měsíce? To nám prozradí román „Koruna“ od Kiery Cassové.

26.7.2017 v 18:05 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 10 | Diskuse

Jan Ziegler

Izraelci a Němci se postavili ruským výtržníkům

Nechybělo mnoho a moje žena, pokladní na jednom z nejkrásnějších českých zámků – Hluboké nad Vltavou, zmáčkla nouzové tlačítko. Naštěstí stateční muži stále existují a přišli jí na pomoc.

26.7.2017 v 17:58 | Karma článku: 17.09 | Přečteno: 247 | Diskuse

Jiří Turner

Jsi s Nohavicou, nebo s Ebenem?

Marek Eben si nedávno na festivalu rýpl do hlavy státu, což nijak nepřekvapilo, neboť svou orientaci nijak netají. Jaromír Nohavica si tu a tam rýpne do ledaskoho, byť své postoje obvykle nedeklaruje, teď se ale vyfotil s Okamurou

26.7.2017 v 12:03 | Karma článku: 34.84 | Přečteno: 3165 | Diskuse

Jindřich Chmelař

Hrdost a sebevědomí - základ národa

Pokud nemá zdravé sebevědomí jedinec, neumí jednat s ostatními lidmi jinak než z pozice podřazenosti či nadřazenosti. Sebevědomí se změní na pýchu či pocit méněcennosti a hrdost se zkřiví na pohrdání nebo ponižování se.

26.7.2017 v 11:39 | Karma článku: 14.86 | Přečteno: 389 | Diskuse

Jiří Turner

Blogeři jsou banda hlupáků, pochopitelně vyjma mě

Měl bych na takové vyjádření nárok, kdybych mohl argumentovat nějakým evidentně hloupým blogem? A mohli by se oprávněně cítit dotčeni i ti autoři, kteří jindy a jinak úplně stejným způsobem paušalizují?

26.7.2017 v 9:24 | Karma článku: 15.39 | Přečteno: 573 | Diskuse
Počet článků 27 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2451
Rozhodl jsem se napsat své názory na společnost a postřehy z ní. Doplním je také různými doporučeními a zajímavostmi. Napíšu také o tom, jací jsou lidé v různých situacích v Praze a přidám k tomu pár rad, které se hodí znát.

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.