Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Sydney mým pohledem

4. 03. 2014 11:30:00
Mám za sebou první polovinu zaoceánského výletu. Musím říct, že už jenom pomyšlení na odjezd se mi nelíbí. Je skvělé být takto daleko od všeho, co znám. Je to velmi dobrodružné. Ale nechtěl bych zde zůstat na vždy.

Milí a usměvaví obyvatelé Sydney mají také špatné vlastnosti. Pokud bych měl vybrat pouze jednu, pravděpodobně to bude lhostejnost. Jsou lhostejní v tom, jak kdo chodí oblečený a jak kdo vypadá. Na ulici běžně potkáte lidi bez trička, bez bot, v teplácích, lidi neupravené, neučesané, občas i trochu ušmudlané. Všem je to naprosto jedno. Můžete si vyjít na procházku centrem ve sportovní soupravě, bos a s mastnými vlasy a nikdo se na vás nebude koukat nebo se za vámi otáčet. Na jednu stranu je to skvělé, v Praze na vás zírají všichni, ať už na sobě máte cokoliv. Na druhou stranu, lidi to svádí méně dbát o svůj vzhled. Naštěstí je zde dostatek upravených žen i mužů, kterým stále záleží na tom, v čem vyjdou na ulici.

I když mě to nikdy předtím nenapadlo, v Sydney žije, studuje a pracuje mnoho Asiatů. Je to pochopitelné, mají to celkem blízko. Občas se stane, že si nerozumíme, protože naše kultury jsou odlišné. Obecně jsou to ale milí a slušní lidé.

Při mé první jízdě vlakem mě naprosto nadchly nastavitelné sedačky. Je to přitom velmi jednoduchý (a užitečný) nápad. Opěradla sedaček se totiž dají posouvat. Cestuje-li člověk sám nebo v páru, sedí normálně na sedačce pro tři. Pokud ale cestuje větší skupinka lidí, dají se opěradla posunout tak, že se vytvoří jakoby uzavřené kupé pro šest lidí. Celou cestu jsem měl o čem přemýšlet... perfektní nápad.

V Sydney jsou neuvěřitelné dopravní zácpy. Cesta do školy autobusem by mi měla trvat patnáct minut, ve skutečnosti je to ale minimálně třicet pět minut. S tímto časových rozdílem je opravdu nutné počítat, jinak do cíle dorazíte pozdě (nebo nedorazíte vůbec, pokud dostanete nervy a vrátíte se domů). Což se mi samozřejmě několikrát stalo. Nechtěl jsem si připustit, že to opravdu tak dlouho trvá. Autobus stojí na každém semaforu, popojíždí pomalu jako babička nebo dědeček na elektronickém vozítku. Někdy ještě pomaleji. Často mě napadá, že by bylo lepší pořídit si skateboard nebo kolo. Popřemýšlím o tom.

Dopravní zácpy mají ale i dvě výhody. Tou první je, že máte spoustu času na čtení oblíbené knihy, poslech hudby a učení se textů nových písniček, dokončení domácích úkolů nebo na psaní článků či popisků k fotografiím. Ano, všechno z toho dělám pravidelně. Skoro všechny popisky k fotografiím Jacob's Art vznikly cestou do školy nebo domů.

Druhou výhodou je, že se můžete připojit na Wi-Fi, když autobus zastaví přímo před obrovskou prodejnou Apple. Věřte mi, že budete mít dostatek času na zkontrolování e-mailů i Facebooku.

Místní dělají jednu věc, na kterou vůbec nejsem zvyklý. Vždy při výstupu z autobusu poděkují řidiči. Dělají to všichni, i když vystupují ze zadních dveří. Někteří dokonce mávají. Je to milé. Sice někdy nechápu, proč to dělají - za jízdné se zde platí nehorázné částky. Spíše by měli řidiči děkovat nám cestujícím. Začal jsem jim tedy taky děkovat (abych zapadl), ale zezadu na nikoho rozhodně hulákat nebudu.

Celkem mě překvapilo, kolik lidí v tomto velkém městě používá myčku aut. Každé ráno vidím několik aut čekajících v řadě za sebou před pumpou. Je dobré, že se řidiči o své miláčky tak starají. Ano, opravdu to musejí být miláčkové, protože vedle aut stojí pouze muži, kteří pečlivě čistí každý dostupný centimetr svého vozidla poté, co auto projede myčkou.

Poprvé v životě jsem měl příležitost zažít průvod v rámci oslav čínského nového roku. Ten den byl pro mě a kamarádku ve znamení úžasné šestihodinové procházky po Watsons Bay. Nakonec jsme dorazili až na konec průvodu, který byl zpestřen menším ohňostrojem. Mimochodem, lidé v Sydney mají velmi rádi ohňostroje, vidíte je skoro každý týden.

Chtěl bych ještě zmínit Australia Day. Je to národní svátek, který se slaví 26. ledna po celém kontinentu. Ten den mají všichni volno, všude vlají australské vlajky a lidé se scházejí u společného grilování (BBQ). Podle mě jde jen o další příležitost k pití alkoholu, protože co jsem slyšel od svých australských přátel, nikdo z nich tento národní svátek nebere vážně.

Samozřejmě, vše, co jsem napsal, jsem myslel s vtipem a nadsázkou. Opravdu mi nevadí, že někdo chodí bos. Nechtěl jsem psát o největších kulturních památkách a atrakcích Sydney, toho je všude dostatek. Chtěl jsem napsat to, co jsem viděl. Každopádně, v Sydney jsem moc spokojený, je neuvěřitelné mít možnost poznat druhou stranu planety.

Autor: Jakub Pavlovský | úterý 4.3.2014 11:30 | karma článku: 31.71 | přečteno: 7364x

Další články blogera

Jakub Pavlovský

Kočkafé Freya: čtyři spící kočky, nuda a nedobrá káva

S přáteli jsme se několik týdnů chystali navštívit nově otevřenou kočičí kavárnu na pražském Žižkově. Všude na internetu bylo velké haló a samé pozitivní ohlasy a rozhovory. Proto jsme se těšili, že ochutnáme dobrou kávu a přitom se budeme mazlit s kočkami. Realita byla poněkud odlišná.

2.11.2014 v 21:00 | Karma článku: 21.47 | Přečteno: 10644 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Hana Rebeka Šiander

Recenze bestselleru „Koruna“ od Kiery Cassové

Princezna Eadlyn Schreavová z Ilei stojí před těžkým rozhodnutím, aby upevnila královský trůn, musí si v zoufale krátké době najít manžela. Dá se to stihnout za dva měsíce? To nám prozradí román „Koruna“ od Kiery Cassové.

26.7.2017 v 18:05 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 10 | Diskuse

Jan Ziegler

Izraelci a Němci se postavili ruským výtržníkům

Nechybělo mnoho a moje žena, pokladní na jednom z nejkrásnějších českých zámků – Hluboké nad Vltavou, zmáčkla nouzové tlačítko. Naštěstí stateční muži stále existují a přišli jí na pomoc.

26.7.2017 v 17:58 | Karma článku: 17.53 | Přečteno: 247 | Diskuse

Jiří Turner

Jsi s Nohavicou, nebo s Ebenem?

Marek Eben si nedávno na festivalu rýpl do hlavy státu, což nijak nepřekvapilo, neboť svou orientaci nijak netají. Jaromír Nohavica si tu a tam rýpne do ledaskoho, byť své postoje obvykle nedeklaruje, teď se ale vyfotil s Okamurou

26.7.2017 v 12:03 | Karma článku: 34.84 | Přečteno: 3165 | Diskuse

Jindřich Chmelař

Hrdost a sebevědomí - základ národa

Pokud nemá zdravé sebevědomí jedinec, neumí jednat s ostatními lidmi jinak než z pozice podřazenosti či nadřazenosti. Sebevědomí se změní na pýchu či pocit méněcennosti a hrdost se zkřiví na pohrdání nebo ponižování se.

26.7.2017 v 11:39 | Karma článku: 14.86 | Přečteno: 389 | Diskuse

Jiří Turner

Blogeři jsou banda hlupáků, pochopitelně vyjma mě

Měl bych na takové vyjádření nárok, kdybych mohl argumentovat nějakým evidentně hloupým blogem? A mohli by se oprávněně cítit dotčeni i ti autoři, kteří jindy a jinak úplně stejným způsobem paušalizují?

26.7.2017 v 9:24 | Karma článku: 15.39 | Přečteno: 573 | Diskuse
Počet článků 27 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2451
Rozhodl jsem se napsat své názory na společnost a postřehy z ní. Doplním je také různými doporučeními a zajímavostmi. Napíšu také o tom, jací jsou lidé v různých situacích v Praze a přidám k tomu pár rad, které se hodí znát.

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.