Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Co všechno se dá zažít v Barceloně

25. 06. 2014 11:50:00
První věc, na kterou myslí každý, kdo se chystá do zahraničí, je, kam odložit svá zavazadla. Myslím tím ubytování.

Nejčastějšími typy jsou ubytovny, hostely, penziony a hotely. Ale proč si nezkusit pronajmout byt? Hotel Claris (Pau Claris, 150; www.hotelclaris.com) nabízí několik apartmánů různých velikostí v těsné blízkosti historického centra města. V mém bytě byly ložnice, obývák, koupelna, kuchyně zařízená vším, co bezchybná kuchyně musí mít a dokonce balkónkem s výhledem na rušnou třídu.

Po vybalení a uložení šatstva do skříně jsem dál neztrácel čas a vydal se do ulic. Jelikož oběd v letadle společnosti Vueling spočívá z ničeho, bylo vyhledání restaurace bodem číslo jedna na seznamu mých aktivit. V Barceloně zvyknou obědvat později než v Česku, kolem 15 až 17 hodiny.

Brouzdání po místních ulicích mě zavedlo na neuvěřitelnou tržnici s jídlem. Ryby, ústřice, sépie, krabi, mušle, jamón, ovoce, zelenina, sladkosti, čokolády... Nestačil jsem se otáčet a zachytit všechno, co toto úchvatné místo nabízelo. Mercat de la Boqueria není na jedno odpoledne. Hned vedle tržnice je možné posedět v drobné restaurací Galdric (Passatge de la Virreina, 2), z jejichž menu se mi nejvíc zalíbil talíř mořských plodů. A samozřejmě se nedalo odolat domácímu bílému vínu Gaudiana Blanc de Blancs Penedės, jehož jedna sklenice pár minut nato skončila na mé tváři, brýlích a svetru – kousek od stolu totiž hráli mladí studenti pouliční basketbal a omylem mi na stole přistál míč. Teplotu vína jsem tak vyzkoušel doslova na vlastní kůži. Dost mě to pobavilo (a všechny kolem taky).

Druhý den ráno jsem se na doporučení své kamarádky vydal do Café Cométa (Carrer del Parlament 20), kde mě skutečně překvapili milým personálem, vynikajícím sendvičem a lahodnou kávou s karamelem. Odteď budu tuto kavárnu doporučovat taky. Již třetím rokem mám v cizích městech ve zvyku jako první navštívit galerie. Najezený a nabitý energií nebyl problém vyjít na kopec Montjuïc. Cestou se mnou ještě na schodech poseděla jedna z místních koček. Netrvalo dlouho a přede mnou stálo velkolepé Museu Nacional d'Art de Catalunya (MNAC, www.mnac.cat). Jde jen těžko popsat, v jak krásné a majestátní budově galerie sídlí. Pokud se nebojíte výšek, určitě se výtahem nechte vyvézt na terasu, ze které je nezapomenutelný výhled na celé město. Nedaleko galerie stojí Estadi Olímpic de Montjuïc (v Barceloně byly Olympijské hry v roce 1992). Stadion je přístupný pouze, když se na něm koná nějaká sportovní akce nebo koncert. Měl jsem štěstí a poseděl na jedné ze šedesáti pěti tisíc sedaček a pozoroval závěr mládežnických závodů. Na kopci Montjuïc je několik míst, která stojí za návštěvu, mě ten den ale nejvíce lákala botanická zahrada Jardí Botànic. Velmi příjemné bylo svézt se lanovkou dolů k metru. V centru města se skutečně nedalo odolat La Catedral a Santa Maria del Mar, svatostánkům patřícím mezi ty nejúchvatnější, které jsem kdy viděl. Na La Catedral je povolený vstup na střechu (ten je na rozdíl od vstupu do samotné katedrály zpoplatněn) a pozoruhodná je i křížová chodba, kde pobývají živé husy. Velmi příjemný den zakončený procházkou po pláži La Platja de la Barceloneta a chutnou šunkou jamón.

Třetí den začal elegantní snídaní v těsné blízkosti našeho hotelu v Il Caffe di Francesco (Passeig de Gràcia, 66; www.grupnolla.com), kde číšníci nosí košile a motýlky. Vybral jsem si místo venku, jedl Berlina Xocolata (speciální čokoládovou koblihu) a pil černý čaj s citronem a čerstvou mátou. Každý, kdo přijede do Barcelony, se musí projít po La Rambla, ulici, na které si může pořídit mnoho suvenýrů nebo třeba květiny. Ale pozor na zloděje – svou tašku mějte vždy na pozoru. Mnoho lidí se na chvíli zastaví a zvedne hlavu na vrchol šedesátimetrového Monument a Colom (pomníku Kryštofa Kolumba). Málokoho ale napadne, že se dá vyjet těsným výtahem nahoru a mít odtamtud výjimečný výhled na moře a spodní část města. Nahoře je opravdu málo místa, a proto je tento zážitek neobvyklý. Další den, další galerie. Tentokrát to bylo Museu d'Art Contemporani de Barcelona (MACBA; Plaça dels Àngels, 1; www.macba.cat). Museum má působivou bílou budovu a rovněž všechno vevnitř je bílé. Akorát musíte rozumět modernímu umění, jinak jediné, co si zapamatujete z návštěvy, bude všudypřítomná bílá barva. Poprvé v životě jsem si půjčil kolo z půjčovny. A kolo to bylo elegantní a pohodlné (francouzské Arcade). Dohromady jsem projel něco přes šestnáct kilometrů a trasa byla následující: z půjčovny (By-Cycle; Carrer del Notariat, 6), do kopce přes Carrer d'Aribau, Carrer de Balmes, Passeig de Sant Gervasi, Ronda de Dalt, různými uličkami, s pauzou na malé čokoládové croissanty v pekařství Panum, přes Parc Güell (slavný park s výtvory Antoni Gaudího), dolů na Travessera de Dalt, po Ronda del General Mitre, přes Avinguta Diagonal ke Camp Nou (stadionu FC Barcelona), dále po Gran Via de Carles III, Rambla de Badal, Gran Via de les Corts Catalanes až na Plaça Universitat a zpět do půjčovny. Večer jsem ještě snědl několik menších porcí různých dobrot na tržnici Mercat de la Boqueria.

Následující den byl konečně čas na jedno z nejlepších muzeí Museu Picasso (Carrer de Montcada, 15-23, www.museupicasso.bcn.cat). Pokud se budete taky chtít podívat na kolekci slavného Pabla Picassa, vyčleňte si alespoň tři hodiny ze svého času – čekáte vskutku dlouhou frontu k pokladně, zaplatíte vstupné (pro studenty je to po předložení průkazu 0 €), dále vám nedovolí vzít si s sebou fotoaparát (jelikož fotografování je v celém muzeu zakázané) ani velké tašky či batohy (k dispozici je šatna). Doporučuju připlatit si 5 € za audioprůvodce, je to velký pomocník při procházení výstavními sály. Muzeum mě natolik uchvátilo, že jsem musel navštívit ještě jedno – průvodce mi poradil zajít do Museu Frederic Marès (Plaça de Sant Iu, 5-6). Jakmile vejdete do tohoto muzea, nebudete chápat, jak velké množství všeho možného mohl pan Marès za svůj dlouhý život nasbírat (kustodka mi řekla, že jejich sbírky čítají přes šedesát tisíc objektů). Neuvěřitelné! Velmi se mi líbila socha velkého tlustého kocoura El gato del Raval na ulici La Rambla del Raval od kolumbijského umělce Fernanda Botera.

Za návštěvu určitě stojí Parc de la Ciutadella s úžasnou La Cascada, na jejíž výstavbě se podílel taky mladý Antoni Gaudí a jíž dominují úchvatné sochy, fontány a jezírko. Nedaleko stojí Arc de Triomf de Barcelona, vítězný oblouk postavený z červených cihel. Z La Platja de la Barceloneta jezdí kabinová lanovka Transbordador Aeri až na Montjuïc. Tentokrát jsem na kopci zhlédl stálou i současnou výstavu Fundació Joan Miró (www.fundaciomiro-bcn.org) a zašel na prohlídku hradu Castell de Montjuïc.

Na poslední den jsem si nechal asi nejslavnější stavbu Barcelony – La Sagrada Família (www.sagradafamilia.cat). Musím říct, že se mi moc líbila, Gaudí to navrhl znamenitě. Jenom poradím, že je lepší koupit si lístky online. Až uvidíte ty fronty kolem chrámu, pochopíte proč. A jestli budete moct, připlaťte si za návštěvu jedné z věží, do kterých se dá vyjet výtahem. Stojí to za to. Počítejte s tím, že tam strávíte nejméně dvě hodiny... těch detailů je skutečně hodně. Poté můžete poobědvat třeba v La Bodegueta Provença (Carrer de Provença, 233, www.provenca.labodegueta.cat). Rovněž příjemná procházka byla na kopec Tibidabo, na kterém stojí kostel Temple Expiatori del Sagrat Cor. Nahoru se jede lanovkou a máte odtamtud celou Barcelonu jako na dlani. Jedním z nejlepších zážitků v katalánském hlavním městě byla čtyř a půl hodinová německá opera Die Walküre od Richarda Wagnera v Gran Teatre del Liceu (La Rambla, 51-59, www.liceubarcelona.cat).

Druhý víkend se jelo do malého, ale oblíbeného přímořského města Sitges. Letovisko leží necelých třicet minut vlakem jihozápadně od Barcelony a nabízí několik pláží, historické centrum, působivé vily, nádherné výhledy na moře a samozřejmě řadu restaurací (např. La Santa María; Paseo de la Ribera, 52), ve kterých hlavní nabídku tvoří mořské plody. Musím se podělit o místo, ve kterém jsem bydlel. Davallada 9 Hostal Deluxe je útulný hotel, v němž jsou k dispozici pouze čtyři pokoje, přičemž pokoj ve třetím patře dostanete společně s velkou terasou a pokoj v posledním patře dokonce s terasou na střeše, odkud je vidět na moře i na město. Pokud vás ubytují do čtvrtého patra, chvíli trvá, než se s kufrem vyškrábete po úzkém schodišti. Za ten pohled to ale potom stojí. V Sitges bych mohl trávit jenom víkendy na pláži, delší dobu tady opravdu není co dělat, protože celým městem se dá projít do tří hodin.

Výlet do Barcelony byl jedním z nejlepších. Netušil jsem, že se mi v katalánském hlavním městě bude tak líbit. Bylo nelehké odjíždět.

Autor: Jakub Pavlovský | středa 25.6.2014 11:50 | karma článku: 17.47 | přečteno: 3115x

Další články blogera

Jakub Pavlovský

Kočkafé Freya: čtyři spící kočky, nuda a nedobrá káva

S přáteli jsme se několik týdnů chystali navštívit nově otevřenou kočičí kavárnu na pražském Žižkově. Všude na internetu bylo velké haló a samé pozitivní ohlasy a rozhovory. Proto jsme se těšili, že ochutnáme dobrou kávu a přitom se budeme mazlit s kočkami. Realita byla poněkud odlišná.

2.11.2014 v 21:00 | Karma článku: 21.47 | Přečteno: 10644 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Hana Rebeka Šiander

Recenze bestselleru „Koruna“ od Kiery Cassové

Princezna Eadlyn Schreavová z Ilei stojí před těžkým rozhodnutím, aby upevnila královský trůn, musí si v zoufale krátké době najít manžela. Dá se to stihnout za dva měsíce? To nám prozradí román „Koruna“ od Kiery Cassové.

26.7.2017 v 18:05 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 10 | Diskuse

Jan Ziegler

Izraelci a Němci se postavili ruským výtržníkům

Nechybělo mnoho a moje žena, pokladní na jednom z nejkrásnějších českých zámků – Hluboké nad Vltavou, zmáčkla nouzové tlačítko. Naštěstí stateční muži stále existují a přišli jí na pomoc.

26.7.2017 v 17:58 | Karma článku: 17.09 | Přečteno: 247 | Diskuse

Jiří Turner

Jsi s Nohavicou, nebo s Ebenem?

Marek Eben si nedávno na festivalu rýpl do hlavy státu, což nijak nepřekvapilo, neboť svou orientaci nijak netají. Jaromír Nohavica si tu a tam rýpne do ledaskoho, byť své postoje obvykle nedeklaruje, teď se ale vyfotil s Okamurou

26.7.2017 v 12:03 | Karma článku: 34.84 | Přečteno: 3165 | Diskuse

Jindřich Chmelař

Hrdost a sebevědomí - základ národa

Pokud nemá zdravé sebevědomí jedinec, neumí jednat s ostatními lidmi jinak než z pozice podřazenosti či nadřazenosti. Sebevědomí se změní na pýchu či pocit méněcennosti a hrdost se zkřiví na pohrdání nebo ponižování se.

26.7.2017 v 11:39 | Karma článku: 14.86 | Přečteno: 389 | Diskuse

Jiří Turner

Blogeři jsou banda hlupáků, pochopitelně vyjma mě

Měl bych na takové vyjádření nárok, kdybych mohl argumentovat nějakým evidentně hloupým blogem? A mohli by se oprávněně cítit dotčeni i ti autoři, kteří jindy a jinak úplně stejným způsobem paušalizují?

26.7.2017 v 9:24 | Karma článku: 15.39 | Přečteno: 573 | Diskuse
Počet článků 27 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2451
Rozhodl jsem se napsat své názory na společnost a postřehy z ní. Doplním je také různými doporučeními a zajímavostmi. Napíšu také o tom, jací jsou lidé v různých situacích v Praze a přidám k tomu pár rad, které se hodí znát.

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.